V loňském roce (2021) byl publikován článek autorů Nasa, P., Jain, R., & Juneja, D. (2021). Delphi methodology in healthcare research: How to decide its appropriateness. Samozřejmě se nejedná ani o první a jistě ani ne poslední článek na téma využití metody Delphi v oblasti zdravotnictví, nicméně jeho určitá přehlednost vybízí z jeho přiblížení i českým čtenářům, kdy právě ve zdravotnictví je i nás tato metoda relativně často využívána, jakkoliv názory na ni se liší.
Mezi zásadní prvky také do značné míry výhody metody Delphi patří anonymita, opakovatelnost, kontrolovaná zpětná vazba a statistická stabilita konsenzu.
Metoda Delphi je systematický proces prognózování s využitím kolektivního názoru členů panelu. Jde také o strukturovanou metodu vytváření konsensu mezi členy panelu pomocí metodiky Delphi se prosadila v různých oblastech medicíny. Metoda Delphi převzaly v posledních několika desetiletích klíčovou roli například při tvorbě pro doporučených postupů s využitím kolektivní inteligence tam, kde je výzkum omezený, eticky/logicky obtížný nebo kde jsou důkazy protichůdné. Pro hodnocení Delphi ve zdravotnickém výzkumu neexistují žádné standardní parametry kvality a v některých případech se objevují otázky, které se týkají právě kvality výsledků realizované Delphi studie.
Nasa, Jain Juneja (2017) navrhují hodnocení kvality pro studie Delphi ve zdravotnictví celkem devět kvalitativních bodů v rámci čtyřech kroků metodologického procesu. Jde ve své podstatě o rozložení celého procesu Delphi do čtyř částí a devíti oblastí na které by se mělo hodnocení kvality zaměřit a ve kterých hodnocení Delphi klasicky probíhá.
1) Vymezení problému
Delphi studie je praktická v problematických oblastech, kde buď nejsou k dispozici důkazy založené na statistických modelech, nebo jsou znalosti nejisté a neúplné a lidský odborný úsudek je lepší než individuální názor. Problém k řešení lze identifikovat různými přístupy: (1) rozsáhlou systematickou rešerší literatury; (2) skupinovou diskusí mezi definovanou řídící skupinou a (3) otevřenými diskusními koly mezi členy panelu.
2) Členové panelu
Členové, kteří se účastní anonymního hlasování v rámci Delphi, se nazývají panelisté. Základními otázkami jsou homogenita panelu, kdy panel, který je charakterizován růzností pomáhá dosáhnout širší perspektivy a možnosti zobecnění výsledků. Na druhou stranu homogenní panel může být užitečnější u doposud neřešených otázek cíleného problému. Expertní panel (expertnost), kdy je někdy obtížné naplnit toto běžné označení panelistů a základní otázkou je, kdo je expert. Existuje obecná shoda, že před zahájením výzkumu by měla být definována kritéria výběru, jakými jsou například vzdělání, délka praxe, konkrétní zkušenost s řešenou problematikou nebo formální postavení v organizaci. Velikost panelu se obvykle pohybuje od 10 do 1000, typicky však spíše od 10 do 100. Jako optimální se pak ukazuje číslo 30-50 panelistů.
3) Jednotlivá kola dotazování
Analýza po sobě jdoucích opakovaných kol poskytuje příležitost vyhodnotit údaje z hlediska shody a stability mezi dvěma po sobě jdoucími koly. Opakovaná a interaktivní kola jsou užitečná pro shromažďování kvalitativních informací, zlepšení rámování výroků pro členy panelu a dosažení konsensu. Důležité je zachování přísné anonymity členů panelu a jejich odpovědí.
4) Kritéria pro uzavření (ukončení) studie
Definice konsenzu používaná v publikovaných Delphi studiích se rozchází. Běžně používanou definicí konsenzu je procento shody na základě předem definované hranice, centrální tendence nebo kombinace obou. Procento shody se však značně liší od 50 % do 97 % a je zvoleno arbitrárně.
Kritéria pro ukončení studie by měla zahrnovat nejméně čtyři kola. Podstatou dobrých studií je však iterativní proces a řízená zpětná vazba k dosažení konsensu. Závěrečná kritéria ve většině delfských studií zahrnují konsensus dosažený po předem stanovených (obvykle dvou) kolech. Při dvou kolech Delphi nelze ověřit stabilitu odpovědí nebo konsenzu. Deklarace „modifikovaného Delphi“ libovolně používá dvě až tři kola průzkumu, o nichž se rozhoduje a priori jako o závěrečném kritériu. Termín „modifikovaný“ je však ve studiích Delphi diskrepantní a je používán bez jakéhokoli univerzálně přijímaného kritéria.
Stabilita odpovědí je ještě více matoucí než konsensus a stabilita konsensu se v delfských studiích zřídka používá jako závěrečné kritérium. Klasicky jako závěrečné kritérium sloužil konsensus nebo předem stanovené kolo průzkumů. To s sebou nese riziko, že v posledním kole došlo k významné změně odpovědí, která ovlivnila stabilitu výsledků nebo konsenzu. Proto se někteří autoři domnívali, že dosažení konsenzu nemá při nestabilních odpovědích smysl. Stabilita výsledků je tedy považována za nezbytné kritérium. Stabilita je definována jako konzistence odpovědí mezi po sobě jdoucími koly studie.
Provést dobrou studii Delphi je relativně náročné co se týče přípravy designu, výběru panelistů (expertů), provedení dostatečného počtu kol, ale také získání stability výsledků. Na druhou stranu poskytuje tato metoda velmi solidní podklad pro rozhodování zejména tam, kde jiné metody nejsou možné, jsou drahé nebo jinak neefektivní. Anonymita jednotlivých členů v panelu odstraňuje přirozené zkreslení, jako je dominance a skupinová konformita (definovaná jako skupinové myšlení), které lze pozorovat při osobních skupinových setkáních. Z výše uvedeného vyplývá, že tato metoda není nějakým „vyprávěním u stolu“, není založena na dominantním názoru jednoho experta a lze ji využít pro řešení řady otázek v oblasti péče o zdraví.
Literatura:
Nasa, P., Jain, R., & Juneja, D. (2021). Delphi methodology in healthcare research: How to decide its appropriateness. World journal of methodology, 11(4), 116–129. https://doi.org/10.5662/wjm.v11.i4.116